Nigel Simeone

Toto je fascinující nahrávka, kterou srdečně doporučuji každému, kdo se vážně zajímá o Janáčka a lidovou hudbu. V roce 1902 vydali František Bartoš a Leoš Janáček monumentální sbírku moravských lidových písní (Národní písně moravské nově nasbírané). Rozsah tohoto obrovského podniku je mimořádný, obsahuje více než 2000 melodií na téměř 1200 stranách. Jedním z jeho neobvyklých rysů je zahrnutí některých písní a tanečních melodií v plné partituře, nejen melodie, ale i velmi podrobné transkripce doprovodu. Zmiňuji to jako úvod k recenzi nahrávky Čierna zem (Black Soil), protože její tvůrci vytvořili aranže pro hlasy a soubor zahrnující smyčce, cimbál a harmonium, které odrážejí tradiční nástrojové obsazení lidové hudby. Tyto úpravy vycházejí ze skladeb, které byly touto hudbou přímo inspirovány. Ústředním bodem je kolekce známá jako 26 balad, zahrnující čtyři cykly: Lidové nokturno (1906), Šest písní zpívaných Evou Gabelovou (1909), Pět lidových písní pro mužské hlasy s klavírem nebo harmoniem (1912) a Písně z Detvy – Zbojnické balady (1916). Původně Janáček zamýšlel tuto kolekci jako cyklus 20 písní bez sady Evy Gabelové a právě těchto 20 tvoří páteř nahrávky Čierna zem, ovšem v jiném pořadí, než Janáček kdy plánoval. Kromě toho nahrávka obsahuje tři skladby z cyklu Po zarostlém chodníčku, jak je pravděpodobně ještě neznáte. Nechci kazit překvapení.

Janáčkovi znalci, kteří tyto balady znají, bývají jimi obvykle nadšeni. Jsou tklivé, krásné a často vzrušující, a zasloužily by si mnohem širší známost. Všech 26 bylo nahráno v Janáčkově původním znění na výtečné supraphonské desce z roku 1994 (Supraphon 11 2225–2 231). Tato nahrávka však není přímo srovnatelná, protože vokálně-instrumentální soubor na albu Čierna zem je zcela odlišný. Podle mého názoru jde ale o podmanivou a zcela přesvědčivou alternativu. Doprovody jsou rozmanité a interpretace vynikající. Žádná Janáčkova nota není změněna, hudební jazyk je zachycen velmi věrně, v některých písních i hluboce dojemně. Kvalita hlasů je přesně taková, jaká má být – s minimálním vibratem, ale bez přehnané „lidovosti“. Mým osobním favoritem mezi těmito baladami jsou nádherná Lidová nokturna. V tomto novém aranžmá tyto okouzlující písně, dvouhlasá lidová polyfonie zpívaná ženami za soumraku v Makově u Velkého Rovného (dnes na Slovensku poblíž moravských hranic), znějí nádherně. Ve skutečnosti je ale podmanivé celé album.

Poznámky i texty jsou vytištěny česky i anglicky a celkové provedení je výtečné, stejně jako kvalita nahrávky. Jde o mimořádně nápaditý projekt, brilantně realizovaný.

Nigel Simeone, International Record Review, březen 2013