o projektu
Leoš Janáček (1882)
Projekt „Čierna zem“ si vzal za cíl Janáčkovu tvorbu a jejím prostřednictvím i základ této tvorby – lidový folklór, přiblížit co nejširší vrstvě soudobých posluchačů. Pomáhá jim si uvědomit, že lidová tvorba není mrtvá, že Janáček nejsou jen povinná školní představení, hodiny nudné hudební výchovy. Nemíní posluchačům něco ukazovat, chce je nechat prožít ten mohutný příval citů, umožnit jim, aby se nechali unést nezkrocenou vlnou emocí, zažili obrovské, věky přervávající vášně, nechali se zavalit až neuvěřitelnou energií této hudby, oslepit její barevností.
Janáček dokáže, jako nikdo před ním, emoce lidové hudby naprosto věrně zachytit, podkreslit, zvýraznit tak, až jsou takřka hmatatelné. Je obrazem doby, lidských životů, odrážejících se v hudbě. Jeho poetičnost je vřelá, nabíjející a nakažlivá. Jeho poselství všem ostatním tkví v tom, že klasická a lidová hudba není strojenou maškarádou dávno zapomenutých životů a zvyků, ale že je to nezkrocená energie zakletá do not a tónů.
„Svými city, se řídím při interpretaci Janáčkovy hudby. Aby mohla vyniknout úžasná a podmaňující syrovost lidových písní, rozhodl jsem se opustit naučené techniky operního zpěvu a nechávám se vést samotnou hudbou a texty. Jsou v ní zachyceny příběhy, které mám možnost vyprávět. Osudy lidí, které nepřestávají ohromovat a překvapovat, které ani ubíhajícím časem neztratily nic na své intenzitě. Jsem chycen Janáčkem do sítě lidových písní a jsem si jistý, že v ní nejsem a nikdy nebudu sám.“
Jiří M. Procházka, baryton
Jedinečnost stylizací lidových písní je v co možná nejcitlivějším zachování principů lidové tvorby. Posluchač se seznámí se skladatelovou tvůrčí empatii a citem pro lidovou tvořivost. Janáček byl člověk vášnivý, rozervaný, stále hledající krásu a především podstatu lidské přirozenosti – to vše se odráží nejen v jeho úpravách lidových písní, ale i v operách, klavírních cyklech, sonátách apod. Zpracováním „Janáčka folklorního“, jej můžeme představit široké veřejnosti, která dosud vnímala pouze skladatelovu složitost.
Projekt je ojedinělý svou formou. Vrácíme se v instrumentaci na samotnou hranici mezi stylizovaný folklór a folklór jako takový. Pokuošíme se přiblížit jeho prvotnímu slyšení, kdy cimbálem nahrazujeme klavír, přesto harmonie v doprovodu zůstává zachována. Zpěv není folklórní, nýbrž zůstává klasický, ale rovný a čistý. Tímto novým přístupem písně dostávají jiný rozměr a atmosféru.