Michal JAVŮREK, vydavatel a spoluautor projektu

Váš první Janáček?

Moje přítelkyně, která nemá vůbec hudební sluch a jakýkoliv její pěvecký projev budil vždy úsměv, mi vyprávěla jeden ze svých zážitků ze základní školy. V hodině hudební výchovy, které se povinně zúčastňují všichni žáci, byla vyvolána paní učitelkou, která neskrývala despekt vůči absenci jejího hudebního talentu, protože věděla, jakou produkci může očekávat se slovy: „… tak nám pojď k tabuli zazpívat, ty Janáčku!“.

Pro někoho historka veselá, pro jiného děsivá.
Vypovídá trochu o vztahu velké části veřejnosti nejen ke skladatelům jako je Leoš Janáček, ale k vážné hudbě obecně. Díky občasným popularizačním snahám se na milost berou některé části ze Čtvera ročních období, často v aranžmá, kdy je komorní orchestr nahrazen elektronikou a v lepším případě doplněn sexy sólistkou s plastovými houslemi. To pak Vivaldiho tóny zazní dokonce i mezi jednotlivými vhazováními v utkání ledního hokeje. Podobně je s velkou oblibou také zneužíváno téma z Carmina Burana. Monumentální Orffova O Fortuna zní například při příchodu fi nalistek soutěže Miss na přehlídkové molo, a nebo dokonce jako emotivní hudební podkres reportáže redakce zpravodajství komerční televize o skutečné tragedii, kdy při dopravní nehodě zahynulo několik lidí… Ironie nebo neznalost?

Nahrávka Čierna zem je jiná. Jestliže ji uslyšíte a nebudete vědět, že se jedná o tvorbu Leoše Janáčka, řeknete si: „Hezké lidové písničky.“ Pokud budete poslouchat dál a pozorněji, tak se lidový motiv prohloubí, stane se více zajímavým, někdy i provokujícím. Jakmile se pozorně zaposloucháte do textů, odhalíte osudy mnoha skutečných lidí. Jejich obrovská síla a melodičnost, společně s Janáčkovými úpravami a v současné netradiční interpretaci je na několika místech natolik silná, že se tato zkušenost stane nezapomenutelnou.

Věřím, že si tento zážitek budete chtít zopakovat a podělit se s ním se svými přáteli. Třeba Vás některé skladby budou inspirovat k tomu, že se znovu začtete do Kytice Karla Jaromíra Erbena. Nejvíc bych si ale přál, aby Vás krása písní a balad, které nasbíral a upravil Leoš Janáček, povzbudila k poznávání dalších skladeb tohoto génia. Po této cestě se stojí zato vydat. Na jejím konci Vás čeká odměna v podobě poznání krásy a uspokojení, jaké je jen hudba schopna přinést.

Michal Javůrek, spoluautor projektu a vydavatel, 2008